Mikor a nap lenyugszik, sok helyen a munkaidő is véget ér…

Elfriede Jelinek hangjátéka

Fordította: Szeredás András

Rendező: Pós Sándor

Szereposztás:

Gabi- Borbás Gabi,

Márk- Gábor Miklós,

A barátnője- Szalay Edit,

Asszony- Béres Ilona,

Fogadós- Harkányi Ödön,

Orvos- Izsóf Vilmos,

Műsorvezető-riporter- Szilágyi János,

Riportalanyok- Czigány Judit, Dégi István, Eszes Sándor, Győry Ilona, Gyulai Károly, Hőgye Zsuzsa, Huszár László, Kozári Ferenc, Mányai Zsuzsa, Novák Gizella, Szabó Éva, Szabó Ildikó, Urbán Erika, Usztics Mátyás, Zakariás Klára, Závori Andrea

Zenei munkatárs: Kelemen László

A felvételt Gajdos Ferenc és Takács Péter készítette

Dramaturg: Magos György

1978. július 10. hétfő 19:15-20:19, 59 perc

1980.08.30.18.40, Kossuth.

1982. április 24., szombat, 22:30 3. műsor

2004. nov. 25. B 14.05

Ajánló: „A nem feltűnően szép áruházi eladólányba beleszeret a dúsgazdag, férfias, enyhén őszülő halántékú úr. A lány féltékeny lesz, mert a titokzatos férfi néha hosszú hetekre eltűnik…”

Cikk: Rádió- és televízióújság XXIII.évf. 28. szám 1978. júl. 10-16. 2. old

Mikor a nap lenyugszik, sok helyen a munkaidő is véget ér

…És kedződik valami egészen más: az üdítő pihenés vagy a vidám, önfeledt szórakozás – legalábbis egyeseknek. Másoknak marad még tennivalójuk: bevásárlás, mosás, főzés, külön munka, satöbbi, satöbbi, satöbbi. Mit szokás ajánlani – nem is olyan ritkán – ez utóbbiaknak? Kikapcsolódást. És hogyan segíthet ebben a rádió? Úgy, hogy sok-sok, nagyon sok zenét sugároz, vagy – ez persze nálunk ritkábban történik meg – szép és andalító, bár szomorú szerelmi történeteket mesél, amelyek lehetőleg nem emlékeztetik a hallgatót a napi robotra, sokkal inkább az álmaira, vágyaira. Nos, akik kedvelik ezeket a szép és andalító, bár szomorú szerelmi történeteket, kapcsolják be hétfőn este a rádiójukat, mert most elandalodhatnak, és akár sírhatnak is. Persze akik az ilyen históriákat nem szeretik, azoknak még inkább ajánljuk, hogy kapcsolják be a készüléket, mert jól mulathatnak a szép és andalító, bár szomorú szerelmi történeten, amelyben egy áruházi eladólánnyal (aki nem feltűnően szép, talán kissé túl karcsú, túl fiús, és koromfekete szeme is talán túl fekete, túl sötét) csoda történik: beleszeret egy dúsgazdag, roppant elegáns férfi, akinek arca megnyerő és férfiasan markáns, halántéka enyhén őszülő…

Ajánljuk a műsort azoknak is, akik szeretik a szellemes és frappáns riportokat, amelyek a hallgatók véleményét tükrözik, de azoknak is, akiket bosszant a szellemeskedő, frappánskodó riport, mert az csak a riporter véleményét tükrözi. Azoknak, akik jobban szeretik a mesét, mint megismerni a valóságot, de azoknak is, akik jobban szeretik megismerni a valóságot, mint mesét hallgatni. És különösen azoknak, akik szeretik a szórakoztató, leleményes szatírát a közönséget kitalált mesékkel traktáló „giccspartiról”.

Magos György

További címek

Eredeti: Wenn die Sonne sinkt, ist für manche auch noch Büroschluss

Cseh: Když slunce zapadá, většina lidí konečně odchází z kanceláří!

Francia: Mark et Gaby ou quand le soleil se couche

Cseh rádiókritika
[http://www.rozhlas.cz/vltava/literatura/_zprava/elfriede-jelinek-kdyz-slunce-zapada-vetsina-lidi-konecne-odchazi-z-kancelari–1114953 Forrás]

Když slunce zapadá, většina lidí konečně odchází z kanceláří! (2012)

Přidal: Přemek|Červen 28, 2012
Elfriede Jelineková. Rozhlasová hra z roku 1972. Překlad Barbora Schnelle. Hudba Jiří Kučerovský. Dramaturgie Hana Hložková. Režie Martina Schlegelová.
Osoby a obsazení: Gábinka (Natálie Řehořová), Markus (Jan Kolařík), moderátor v rádiu (Roman Blumaier), posluchač (Pavel Vacek), posluchačka (Alžběta Kynclová), kamarádka (Anežka Kubátová), lékařka (Jana Glocová), hostinský (Vladimír Hauser), doktor (Robert Mikluš).
Nastudovalo Brno v roce 2012. Veřejná předpremiéra 12. 7. 2012 v rámci cyklu Audiokabinet – Měsíc autorského čtení, Brno (Divadlo Husa na provázku, 17:30 h.). Premiéra 2. 10. 2012 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.).
Lit.: Hložková, Hana: Elfriede Jelinek: Když slunce zapadá, většina lidí konečně odchází z kanceláří! (článek) – Cit.: Elfriede Jelinek je dnes spojovaná především s divadelním jevištěm a romanopisectvím. Nositelka Nobelovy ceny za literaturu přitom své první úspěchy slavila právě rozhlasovými hrami. Průlomem v její tvorbě byla navenek milostná tragikomedie Když slunce zapadá, většina lidí konečně odchází z kanceláří!, jež je ironickou sondou do světa lidí, kteří podlehli tlaku „falešných komerčních pohádek“. Před české posluchače se rozhlasové drama této autorky dostává vůbec poprvé.
Výsměšný podtext rané rozhlasové hry Elfriede Jelinek, odkazuje k trendu výkonnosti, který podprahově prosazuje konzumní diktát. Z médií znějící sugestivní hesla a rady na to, jak vést materiálně šťastný život, inspirovaly autorku k napsání této tragikomedie už v roce 1972. Že je pro české prostředí nebývale aktuální i čtyřicet let poté, nelze chápat jenom jako trpký odraz soudobé společenské zkušenosti. Autorce se totiž právě v této hře podařilo ironizovat jev, který přetrvává obecně. Touhu po zhmotnění sentimentálních maloměšťáckých představ. Jak jinak bychom mohli vnímat nebývale sugestivní „lovestory“ nezkušené prodavačky a zralého zajištěného muže? Romantický příběh o dívce, která prožila osudovou lásku a navíc se na ni usmálo štěstí v podobě nečekaného sociálního vzestupu, vystihuje Jelinek v závěru více než sarkastickým výkřikem: „Co všechno si teď můžu koupit!“ Humor Elfriede Jelinek je zde, na rozdíl od jejích pozdějších děl, velmi zřetelný a čitelný. Nelze si nevšimnout jazykových klišé, která jsou rytmicky opakována, nelze nezaznamenat doslovná zobrazování triviálních mýtů, nelze si zkrátka nevšimnout, čemu se autorka směje.
Hra v německém originálu nazvaná wenn die sonne sinkt ist für manche auch noch büroschluß! (autorka v titulu ani v textu záměrně nepoužívá versálky) má zajímavou historii. První úspěšná inscenace vznikla v koprodukci Jihoněmeckého a Bavorského rozhlasu hned v roce 1972. Poté byla deníkem Die Presse vyhlášena hrou roku. Ve švýcarském rádiu DRS byla s titulem We d’Sunnen abegeit isch für teil Lüt o no Büroschluss natočena v roce 1974 v německém dialektu z okolí Bernu. Rakušané hru inscenovali o rok později ve vorarlberském rozhlasovém studiu ORF. Můžeme spekulovat nad tím, proč na první cizojazyčnou verzi čekal titul až do roku 1991, kdy jej natočil francouzský rozhlas a zda přeložený název Mark et Gaby ou quand le soleil se couche (Mark a Gábi, když zapadá slunce) nepůsobil příliš kýčovitě. Stejně tak je s podivem, že další jazyková mutace hry – česká – vznikla až v roce 2012.
Pro Český rozhlas hru přeložila germanistka a teatroložka Barbora Schnelle, autorka dosud jediné české publikované studie o zmiňované umělkyni – Elfriede Jelinek a její divadlo proti divadlu. Přesně rytmizované „komerční pasáže“ textu byly aktualizovány pro brněnskou inscenaci, jenž zvukově a hudebně pracuje se stylizací, odkazující na metody, uměle vyvolávající emoce. Režisérka Martina Schlegelová, ve spolupráci s hudebním skladatelem Jiřím Kučerovským a mistrem zvuku Lukášem Dolejším, takto záměrně ironizovala audiální konvence nejen daných žánrů. Dramaturgii měla Hana Hložková. Milostný pár ztvárnili Natálie Řehořová (Gábinka) a Jan Kolařík (Markus), zcizovací vstupy z komerčního rozhlasu vytvořili Roman Blumaier (Moderátor v rádiu), Pavel Vacek (Posluchač) a Alžběta Kynclová (Posluchačka), v inscenaci dále účinkují Anežka Kubátová (Kamarádka), Jana Glocová (Lékařka), Robert Mikluš (Doktor) a Vladimír Hauser (Hostinský).
Elfriede Jelinek – rakouská dramatička (*1946) se v německojazyčném literárním prostředí naplno prosadila v polovině sedmdesátých let románem Milovnice. Nekonvenčnost a štiplavá ironie jsou od té doby jedním z těžišť její produkce, ostře zaměřené nejprve proti maloměšťáctví a nacionalismu, v pozdější tvorbě také proti nevybíravým politickým machinacím západních vlád. Kritický osten autorky je zabodnut do pokryteckých praktik společnosti – ať už se jedná o jednotlivce, nebo o celek, kromě toho je obrácen také proti jazyku a jeho deformacím, plynoucím z manipulativního tlaku médií a politiků. Dosud podstatným tématem je pro Jelinek nerovné postavení ženy v současné společnosti. Z rozsáhlého díla autorky uvedla česká divadla hry Co se stalo poté, co Nora opustila manžela aneb Opory společnosti, Klára S., Nemoc aneb Moderní ženy, Sportštyk aneb Sportovní hra, On není jako on a Bambiland, přeloženy byly např. romány Vyvrhelové, Milovnice, Pianistka, Lačnost.
Lit.: N.N.: Hörspiel von Elfriede Jelinek. In: Volksstimme, 8.6.1984.
N.N.: Elfriede Jelinek und eine „rührende“ Geschichte. In: Österreichischer Rundfunk (Hg.): Pressedienst Radio, 31.7.1990.
Haider, Hans: Das Neue Hörspiel ist immer noch ein Stiefkind. Viele Avantgardisten unter den österreichischen Autoren müssen weiterhin für deutsche Sender schreiben. In: Die Presse, 25./26.1.1975.
Hirschenhuber, Heinz: Gesellschaftsbilder im deutschsprachigen Hörspiel seit 1968. Wien: VWGÖ 1985.

A NAVA oldalán közölt adatok a hangjátékról:
Mikor a nap lenyugszik, sok helyen a munkaidő is véget ér
Elfriede Jelinek hangjátéka
Fordította: Szeredás András
Szereplők:
Gabi – Borbás Gabi, Márk – Gábor Miklós, Barátnő – Szalay Edit,
Asszony – Béres Ilona, Fogadós – Harkányi Ödön, Orvos – Izsóf
Vilmos, Műsorvezető-riporter – Szilágyi János, Riportalanyok –
Czigány Judit, Dégi István, Eszes Sándor, Győri Ilona, Gyulai Károly,
Hőgye Zsuzsa, Huszár László, Kozári Ferenc, Mányai Zsuzsa, Novák
Gizella, Szabó Éva, Szabó Ildikó, Urbán Erika, Usztics Mátyás,
Zakariás Klára és Závori Andrea
Technikai munkatárs: Gajdos Ferenc és Takács Péter
Zenei szerkesztő: Kelemen László
Dramaturg: Magos György
Rendező: Pós Sándor (1978)
(A 2004-es Irodalmi Nobel-díj kitüntetettjének hangjátéka)
(GYÁRT.DÁTUMA: 1978.03.31 – ELSŐ ADÁS: K 1978.07.10 idöpont: 19.15)

Felvétel, adás vagy ismétlések dátumai: 1978-07-10|2012-11-26|2016-12-11
NAVA ID-k: 1610426